O větrné energii

Větrné elektrárny umisťujeme vždy do vzdálenosti minimálně 600 metrů od obydlí. České normy stanovují maximální úroveň hluku 50 decibelů přes den (6—22 h) a 40 decibelů během noci. Běžný hluk v obci se přitom pohybuje mezi 30 až 60 decibely, proto je zvuk moderních elektráren zanedbatelný. Pokud stojíme přímo pod turbínou, hlučnost dosahuje 60 decibelů, což lze přirovnat k provozu tepelného čerpadla. Ve vzdálenosti 600 metrů od větrníku je hlučnost už jen 40 decibelů, tedy podobně jako hluk ledničky v místnosti. Pro srovnání, vysavač při provozu dosahuje přibližně 80 decibelů. Zároveň platí, že se se vzdáleností vnímaná hlasitost rychle klesá.

Každý projekt větrné elektrárny prochází přísným posuzováním v mnoha faktorech. Důležitá součást posuzování je také vliv na přírodu a zvířata. V krajině bude po dobu roku probíhat ornitologický (ptáci) a chiropterologický (netopýři) výzkum. Ty budou posuzovat, zda elektrárna stojí mimo hlavní migrační trasy a hnízdiště. Pokud by elektrárna byla v místě, kde se zvířata vyskytují, upraví se její poloha. Větrné elektrárny nejsou bariérou pro migraci zvěře, běžně se kolem nich pasou krávy či ovce. Biologické průzkumy jsou následně součástí další schvalovací fáze – EIA (Environmental Impact Assessment, tj. Posuzování vlivů na životní prostředí).

Větrné elektrárny musí splňovat přísné hygienické normy. Bezpečnost občanů a jejich zdraví je zásadní kritérium při schvalování záměru a také při provozu elektráren. Zdravotním aspektem větrných elektráren se zabývá například Státní zdravotní ústav, Více informací najdete například v publikacích Státního zdravotního ústavu, který potvrzuje, že zdravotní rizika spojená s provozem větrných elektráren jsou zanedbatelná. Neexistují žádné vědecké důkazy, které by potvrzovaly, že větrné elektrárny negativně ovlivňují lidské zdraví.

Analýzy provedené Národní referenční laboratoří pro měření a posuzování hluku ukazují, že infrazvuk, který může větrná elektrárna generovat, je na úrovni hluboko pod limity, jež by mohly mít vliv na lidské zdraví. Stejně tak nebyla prokázána existence takzvaného „syndromu větrných elektráren“

EIA (posouzení vlivů na životní prostředí) je klíčový proces při přípravě projektu větrných elektráren, který hodnotí jejich dopad na okolní ekosystém a krajinu. Přibližně 70 % této studie tvoří ornitologický průzkum, tedy sledování ptactva v dané lokalitě. Dále se provádí analýza výskytu netopýrů, rozbor půdy a studie krajinného rázu. Tyto podklady jsou následně zpracovány do komplexního dokumentu, který posuzuje, zda je realizace projektu v daném místě vhodná a ekologicky přijatelná.

Celý proces EIA může trvat přibližně rok a půl, pokud vše proběhne bez komplikací. Během této doby probíhají terénní průzkumy, odborné analýzy a vyhodnocení dopadů na životní prostředí. Výsledkem je souhrnná zpráva, na jejímž základě se rozhoduje, zda projekt získá povolení
k realizaci.

Stroboskopický efekt vzniká, když rotující lopatky větrné elektrárny střídavě blokují sluneční světlo a vytvářejí stíny směrem k pozorovateli. Tento jev může být zvláště rušivý v oblastech severně od elektrárny, kde je slunce nejsilnější z jihu, ve vzdálenosti přibližně 500 metrů od stožáru. Jak vzdálenost roste, efekt mizí.

Abychom jeho dopad co nejvíce minimalizovali, pečlivě vybíráme lokality pro výstavbu větrných elektráren tak, aby riziko tohoto efektu bylo co nejnižší. Možnost, že stroboskopický efekt nastane, je posuzována během přípravy a schvalování projektu. Pokud v některých lokalitách stroboskopický efekt přesto hrozí, dá se mu předejít. V těch několika minutách během některých měsíců, kdy efekt může nastat, je elektrárna automaticky vypnutá. Lopatky se tedy netočí a ke stroboskopickému efektu nedochází.

V rámci studie krajinného rázu se hodnotí, zda záměr nenaruší přírodní, kulturní a historický charakter dané oblasti. Odborníci posuzují dopad větrných elektráren na krajinu a zpracovávají odborný posudek. Hodnotí se například výška a počet turbín, jejich viditelnost, umístění v terénu nebo dopad na chráněná území.

Na základě posudku vydává příslušný orgán ochrany přírody závazné stanovisko. Pokud je stanovisko negativní, projekt se přepracovává nebo zastavuje. Hodnocení narušení krajinného rázu je však subjektivní, záleží na každém z nás. Je otázkou, zda jsou elektrárny například rušivější než sloupy vysokého napětí či televizní vysílače.

Dopady na krajinu můžeme hodnotit také v kontextu dopadu povrchové těžby uhlí a výstavby uhelných a jaderných elektráren, které ráz krajiny zásadně mění. V případě povrchových dolů má také zdravotní důsledky pro lidi žijící v okolí, kdy někteří na následky vdechování drobných prachových částic umírají. Větrnou elektrárnu je možné po konci životnosti rozebrat, odvézt a většinově zrecyklovat.

Podle nejnovější studie neklesá cena nemovitostí v obcích, v jejichž katastru stojí větrná elektrárna. Studie hodnotila vývoj nemovitostí v lokalitách s větrnými elektrárnami i bez nich, a to po dobu 10 let. Vývoj cen nemovitostí byl v obou případech podobný. Studii můžete najít v článku Komory obnovitelných zdrojů energie.

Počet větrných elektráren v české krajině poroste, protože Česko potřebuje nové zdroje energie, které nahradí uhlí. Odborníci uvádí, že si na větrné elektrárny v krajině postupně zvykneme. Navíc obce z každé větrné elektrárny získají finance pro rozvoj obce a zvyšování kvality života obvytel a občanské vybavenosti, což hodnotu nemovitostí naopak zvyšuje.

Až větrná elektrárna doslouží, (výrobce / my) z místa ji odvezeme a „zlikvidujeme“. Až 95 % větrné elektrárny je recyklovatelných a využitelných znovu. Obec ani občani tedy za odvoz a recyklaci elektrárny nic neplatí – náklady hradí výrobce / jsou hrazeny z fondu, který vytváříme během doby fungování elektrárny.